Louisiana rok po hurikánu Katrina
I přes to, že tentokrát se nejednalo o neštěstí v chudém státě třetího světa ale postižena byla jedna z nejbohatších zemí, záběry světových televizí, které jasně ukazovaly zkázu, kterou za sebou hurikán Katrina zanechal, nenechaly občany České republiky lhostejné. Když tedy Česká televize společně s Českým rozhlasem 1 Radiožurnálem odvysílaly v přímém přenosu koncert „Hvězd na Vltavě“, pomocí SMSek lidé zaslali na pomoc obětem hurikánu Katrina téměř 2 a půl milionu korun. Výtěžek z tohoto koncertu byl předán humanitární organizaci ADRA, která tak díky obrovské štědrosti českých občanů mohla pomoci těm, kteří byli hurikánem postiženi nejvíce.
Ve spolupraci s louisianskou asociací pro děti a mladistvé bez domova (Louisiana Association for Homeless Children and Youth) se projekt Adry zaměřil na rodiny nejvíce sociálně slabé, kterým hurikán zcela zničil jejich domovy a které nemají finanční prostředky na jejich obnovu. Část těchto rodin byla evakuována do města Baton Rouge, což je hlavní město státu Louisiana, které se nachází asi 100 km od New Orleans. Tam jim federální vláda poskytla jako dočasné bydlení obytné přívěsy. Pokud se z jakýchkoliv důvodů rodiče nebyli schopni o své děti postarat, tak tyto děti nyní žijí v Baton Rouge v tzv. komunitních centrech.
Projekt ADRA ČR se zaměřil právě na děti, které žijí v přívěsech a v komunitních domech. Cílem projektu byla psychologická podpora dětem a jejich rodičům, kteří se po naprosté devastaci prostředí, kde byli doma, ocitli prakticky na dně. Vše ještě komplikuje obtížná sociální situace těchto rodin. S minimálními finančními prostředky pro zajištění vlastního živobytí dají těžko dohromady dostatečné množství peněz, aby byly schopny vrátit se do New Orleans a začít se stavbou svých domů zcela od začátku. Pomocí psychologické pomoci jsme se tak snažili rodičům a dětem vrátit „chuť do života“, aby tak měli sílu zase začít žít normální život.
Další fází projektu bylo vrátit tyto děti zpátky do škol a pomoci jim s dohnáním zameškané školní látky. Tady už se jednalo o naprosto konkrétní kroky jako nákup školních pomůcek, školních uniforem, zajištění jejich dopravy z „přívěsových vesniček“ a komunitních center do škol po celém Baton Rouge a organizace doučovacích kurzů.
Tento týden se z monitorovací cesty v Louisianě vrátila Irena Kalhousová. Díky tomu že děti postižené hurikánem měly letní školu, měla tak možnost se všemi těmito dětmi seznámit. Všechny děti od předškolního věku až po 17ti leté studenty jsou soustředěny do dvou škol. I během léta mají běžné předměty, aby dohnaly to, co promeškaly během doby, kdy do školy nechodily.
„Měla jsem možnost navštívit všechny třídy, kde jsem vždy řekla něco málo o České republice a pak přišla řada na otázky dětí. Otázky pokládaly různé, jedna věc je však spojovala - překvapení, že někdo z tak daleké, malé země se zajímá o jejich osud. Když jsem se jich zase ptala já, jak se jim líbí na novém místě, tak si mnoho z nich postěžovalo, že cítí, že je místní lidé pořád ještě nepřijali, a navíc že oproti New Orleans je ve městě Baton Rouge mnohem větší nuda. Alespoň ty starší by se nejraději vrátily okamžitě. Je to opravdu smutné právě vzhledem k tomu, že jejich rodiny se budou vracet jen velice obtížně, když nemají prostředky na opravu vlastního bydlení. To jak z chudých rodin tyto děti jsou dokazuje školní výlet, kterého jsem se s dětmi zúčastnila. Z Baton Rouge jsme vyjeli autobusem do New Orleans, kde jsem se naobědvali a potom jsem pokračovali vlakem zase zpět do Baton Rouge. Když jsem se zeptala, jaký je smysl takového výletu, odpověď mě zarazila. Šlo o to ukázat dětem, které by se sami nikdy nedostaly do obyčejné restaurace a nikdy se neprojely vlakem, jak vypadá normální, běžný život. Člověk si uvědomí, jaký je asi životní standart těch nejméně privilegovaných ve Spojených Státech…
Během výletu mě překvapila ještě jedna věc. Zatímco po většinu cesty děti naprosto v klidu seděly na svých místech, když jsem vjeli do New Orleans, jak ti starší, tak ti nejmladší okamžitě přilepily své obličeje na okénka autobusu a s nadšením na sebe pokřikovali názvy známých míst, kolem kterých jsme právě projížděli. Ten stesk dětí po místě, které stále považují za svůj domov je opravdu velký.“
Také samotné město New Orleans se z katastrofy dostává jen velice pomalu. Do centra včetně slavné Francouzské čtvrti se život sice už pomalu vrací, ale i tam je stále mnoho obchodů ještě zavřených a na ulici jsou kontejnery plné povodněmi zničeného vybavení. Naprosto nejhůř jsou na tom ale chudé residenční čtvrti. Původní obyvatelé nemají prostředky na návrat a na opravu, a tak jsou tato místa naprosto opuštěná a člověk projíždí nekonečně ulic s domy, z nichž v některých případech stojí jen hlavní stěny. Z jiných zbyla jen hromada původního nábytku a sutin. Jen velice zřídka je vidět, že někteří lidé se do těchto čtvrtí vrátili a začali s opravami svých domů. Téměř rok od hurikánu je tak stále patrné, jak obrovské škody Katrina napáchala a jak zásadně změnila životy místních lidí, z nichž mnozí se už do svých původních domovů možná nikdy nevrátí.