ADRA news s Janem Bártou * Mapa serveru * Napište nám * English 
BangBaby, příběh pátý: Šamol
Jako ostatně i jinde v Bangladéši se ve vesnici Vanuikušlia učí děti matematiku, bengálštinu, angličtinu, zpěv a něco na způsob naší vlastivědy. Vyučování začíná těsně před devátou a končí zpravidla odpoledne kolem čtvrté. Přestávky mají v bengálských školách také, samozřejmě. Polední pauza trvá déle než hodinu a je čas na oběd uvařený ve školní kuchyni postavené z bambusu a bláta.
Desetiletá Šamol chodí do školy ráda. Tedy, můžeme-li věřit jejímu ano, které společně s ostatními žáky hodně zvučně vykřikla na otázku, zda se dětem ve škole líbí. Po vyučování, když se chystáme klást dětem další otázky, jediná Šamol před námi neuteče. Její odpovědi teď sice nejsou tak hlasité, ale jsou stejně jasné jako ta odpověď první.
„Jaký je pan učitel Marandi?“ vyzvídáme.
„Rákosku užívá jen někdy,“ říká Šamol úsměvem. „Jen když děláme hodně velký kravál. Pan učitel ale nikoho rákoskou netluče. Jen s ní na nás před tabulí hrozí,“ ubezpečuje nás Šamol.
„Jaký předmět máš nejraději?“ ptáme se dál.
„Nejraději mám, když nám pan učitel vypráví příběhy,“ odpovídá Šamol.
„Jaké příběhy?“ chceme vědět.
Šamol poprvé neví, co odpovědět. Jen pokrčí rameny. Naštěstí za jejími zády stojí kamarádka Monika. „Jsou to staré příběhy z Bible a tak…O tom, jak se tenkrát žilo,“ řekne pohotově.Šamol bydlí od školy asi půl hodiny svižné chůze mezi poli. Žije s maminkou v domě tety, maminčiny sestry. Tatínek její maminku Rimu opustil. Šamol si nepamatuje, kdy to přesně bylo. Rodiče si prostě nerozuměli. Někdy na sebe tak křičeli, že Šamol zaléhalo v uších. Povykování rodičů končívalo velmi smutně. Když Šamol zahlédla, jak tatínek odkudsi vytahuje rákosku podobnou té, s níž jim pan učitel Robert Marandi občas hrozí ve škole, utekla za tetou. Nemohla vidět, jak tatínek maminku bije. Jednou po noci plné křiku tatínek odešel a už se nevrátil. Na jednu stranu je Šamol ráda. Nemusí už poslouchat hádky rodičů a schovávat se u tety, ale ona nechtěla o tatínka přijít. Chybí jí. Tatínek se jmenuje Budu, je vysoký skoro jako strom na dvorku před tetiným domem a má pod nosem hustý knír.
Šamol má taky starší sestru. Studuje na internátní škole asi šedesát kilometrů směrem na jih od jejich vesnice. Všichni říkají, že její sestra měla velké štěstí. Nějaký úplně neznámý člověk jí zaplatil studium. Teď už ale pro ni není úplně neznámý. Občas sestře napíše dopis. Má-li být Šamol upřímná, ona moc ráda není. Sestra jí chybí, stýská se jí po ní. Vidí se spolu nanejvýš dvakrát do roka. Naposledy se setkaly vloni v prosinci. Sestra jí vyprávěla o kamarádkách a taky o jednom chlapci, který se jí líbí. „Mamince ani muk,“ prosila ji sestra. „Je to naše tajemství.“ To se ví, že Šamol mamince nic nepoví, i když… Někdy je těžké udržet tajemství opravdu v tajnosti. Sestra jí také pověděla, že spí pod moskytiérou na poschoďové posteli a má svou plechovou truhlu. Jen sama pro sebe. Truhla se dá zamknout. Klíč nosí sestra na šňůrce na krku.
Všechny spolužačky, s kterými se Šamol kamarádí, chtějí odejít do města, až vyrostou, ale ona nic takového neplánuje. Zůstane s maminkou na vesnici. Nemůže ji přece nechat samotnou.
použitá fotografie je pouze ilustrační