ADRA news s Janem Bártou * Mapa serveru * Napište nám * English 
BangBaby, příběh šestý: Zpěváček
V těchto končinách si hudbymilovní posluchači při zpěvu žactva, obzvláště ve vesnických školách, na své moc nepřijdou. Umění je to poslední, co by mohlo zdejší obyvatele nadchnout. Práce na rýžových polích ve vlhku a horku je vysilující. Zemědělcům při ní moc chuti na zpívání nezbývá.
Zpívali a zpívali ze všech sil. Rozdíl mezi jejich zpěvem a zpěvem na ostatních školách byl víc než patrný. Byl to zpěv sice jednohlasý, ale intonačně přesný a plný radosti a jako by popíral vše, co jsme si o zdrženlivosti k umění místních doposud mysleli.
Kdo vzbudil chuť školáků ve vesnici Ramešorpur ke zpívání? Kdo to ví? Snad za to může ve zdejší vsi velmi oblíbené dívčí jméno Šilty (Zpěváček). Pravděpodobnější se ovšem zdá, že za překvapivě čistý zpěv dětí může žena zdejšího učitele. Krásná mladá paní ve žlutém sárí je jakoby manželovým stínem. Často je jeho stínem i ve vyučování. Pomáhá táhnout ruku prvňáčkům při psaní nebo kontroluje třeťákům sešity z matematiky, naskládané na stole v rohu třídy. Také zajde do kuchyně za školou. Dnes nahlíží do kotle s rýží. Voda se vaří už i v druhém kotli. Kuchařka do něj vkládá třiatřicet vajíček. Kuchyň je nová, postavili ji před několika měsíci za peníze českých dárců. Domeček s ohništěm v zemi na dva kotle vybudovali místní lidé s citem pro tradici. Žádné vlnité plechy. Základní konstrukci smontovali z bambusových kmenů. Stěny nejdříve vyplnili rohožemi z palmových listů a zpevnili dlouhými nařezanými tyčemi z bambusu. Rohože pak z obou stran v šířce asi třiceti centimetrů oblepili blátem. Nakopali ho kousek odtud a rozšířili tím malou vodní nádrž. Střešní konstrukce je opět z bambusových kmenů a kryje ji sláma - podobně jako naše staré české či moravské chalupy ve skanzenech.
Sotva znovu zazní zpěv žáků, vrací se učitelova manželka rychle z kuchyně do školy. Přidává se ke zpěvu. Zatímco si pan učitel jen tak sotva slyšitelně pobrukuje, její hlas zní sytě a je najednou zcela zřejmé, kdo děti ke zpěvu vede.
V každé škole nám něco zazpívali. Od bangladéšské hymny po známou píseň Jednou budem dál. Dětem se dá ledacos odpustit. Špatná intonace, nevyvážený rytmus. Tyto nedostatky děti všude na světě nahrazují spontánností a strhující chutí ke zpěvu. Škola v Ramešorpuru dokázala díky manželce učitele chuť dětí ke zpívání usměrnit a připravit příjemný zážitek pro všechny, kteří zpěvu naslouchali.
S chutí zpívá i dvanáctiletá Santala, přestože je její dětství poznamenáno bolestí. Musí se starat o mladšího bratra. Tatínek odchází ráno za prací a vrací se skoro za tmy. A maminka? Nejdříve nám sousedi tvrdili, že maminka Santaly zemřela, ale pak jsme z jejich překotného vysvětlování pochopili, že maminka utekla s jiným mužem. Ze dne na den. Nikomu nic neřekla. Santala asi moc důvodů k radosti nemá. Každý večer připravuje nad ohništěm na dvorku jídlo. Pak roztahuje ke spaní tři rohože v místnosti dva a půl krát čtyři metry. Když věší prádlo, někdy zpívá píseň, kterou děti naučila učitelova žena. Píseň vypráví o květině, která je proto krásná, že ji má zahradník ze všech nejraději.
použitá fotografie je pouze ilustrační