Letní tábor na Moravě 2010

Letní tábory v Anině údolí u Vítkova (18.7.-25.7.2010 a 25.7.-1.8.2010)

V létě od 18.7. do 25.7.2010 a od 25.7. do 1.8.2010 pořádala humanitární organizace ADRA pod vedením Lenky Činčalové dva letní tábory. Tábory se konaly v Anině Dolině u Vítkova. Tyto tábory byly primárně určeny pro děti, které v červenci 2009 nějakým způsobem zasáhla povodeň. V rámci dvou táborů měly děti možnost formou společných her „proputovat“ celý svět a dozvědět se tak o tom, jak se žije lidem v jiných zemích.

Možná i vy jste od 18.7. každé ráno kolem půl osmé viděli hopsající skupinku dětí na rozcvičce, před každým nástupem slyšeli zapískat píšťalku morseovkou tý ty jako že ná-stup, každý večer zaslechli zpěv písní a ucítili vůni táborového ohně a za svitu sluníčka jste mohli být svědky také cákání vod řeky Moravice, která nám skýtala nádherné odreagování ve svých peřejích.

Tak nějak probíhaly dny na skautsko – adráckém táboře v Annině Dolině 7 km od Vítkova v lesích někde mezi Nízkým Jeseníkem a Oderskými vrchy. Děti měly dnem i nocí možnost putovat do různých zemí a zkoušet aspoň trošku žít jako děti žijící v těchto zemích. Děti se jakoby ocitly ve výcvikovém táboře „adráků“, tedy lidí, kteří se jen tak něčeho nezaleknou a umí si s ledasčím poradit. Tak například v Bangladéši děti musely vyrobit rikšu, tj. vozidlo-taxík, které statisícům Bengálců zajišťuje obživu. Některé děti poprvé v životě viděli z blízka kladivo, hřebík, šroubek, šroubovák apod. Stačila čtyři kolečka ze starých kočárků, pár střešních latí a bylo hotovo. Následovaly soutěže v nejrychlejším převozu, ve slalomu. Nebo v Mongolsku, kde se ADRA snaží naučit místní obyvatele rolničit, děti v terénní hře získaly semínka řeřichy, které zasadily a staraly se o ně, takže opravdu čtvrtý den vyrostla řeřicha v plné kráse. Při stavbě stanu na čas ukázala každá skupinka, jak dokáže zkoordinovat své síly. Řekli byste, že se dá stan postavit za méně než 3 minuty?

Všechny aktivity byly hodnoceny kredity, které každá skupinka proměňovala za nejrůznější vymoženosti. Každá skupinka měla vlastní „zemi“ s vlastním názvem a pokřikem, o níž se starala. Do své země děti mohly pořídit například nemocnici nebo továrnu za 100 000 kreditů, školu za 80 000 kreditů, sanitku za 70 000 kreditů, stan za 15 000 kreditů, potraviny pro vesnici za 5 000 kreditů, boty za 2 000 kreditů apod.

Původní záměr uspořádat desetidenní tábor se hned v dubnu rozplynul jako pára nad hrncem, jelikož se přihlásilo příliš mnoho zájemců. Děti mají stále zřejmě rády dobrodružství. Takže organizační tým se rozhodl zvolit dva kratší tábory po sedmi dnech. Oba se povedly skvěle. První turnus měl navíc i nádherné počasí, druhý turnus už takový nadstandard neměl. Za to si ale děti vyzkoušely, jak chutnají brambory pečené pod ohněm, guláš v kotlíku vařený na ohni a další. Děti mohly okusit spaní pod širákem nebo různé noční bojovky. To nejlepší bylo ale úplně něco jiného – byly to naše krásné vzájemné vztahy. Snažili jsme si totiž těch pár málo společných okamžiků užívat, nehádat se a nekazit náladu ostatním. Bylo to prostě super.

Na závěr přidáváme pár reakcí od jedné z účastnic a jedné maminky.

„Ahoj Leni! Na táboře se mi moc líbilo. Škoda, že jsme museli dřív odjet, protože pršelo. Ale i tak to bylo suprový a já si to moc užila.“

„Dobrý den! Chtěla jsem moc poděkovat za tábor, děti byli úplně nadšené.“