V únoru jsme s naším studentským klubem zorganizovali hned 4 vystoupení. V rámci projektu Hravé stáří navštěvujeme sociální zařízení pro seniory, naším programem rozdáváme radost dále a poznáváme nové milé lidi. Slavnostní premiéra proběhla v lednu v havířovském domově pro seniory Helios. Počáteční nervozitu a nejistotu záhy vystřídala spokojenost a pohoda. Do dalšího měsíce jsme tedy vykročili mnohem sebevědoměji.

Druhou naší zastávkou byl havířovský domov pro seniory Luna. Do útulné knihovny se za námi přišlo podívat hodně diváků. Senioři byli tak aktivní, že se při hraní scének z filmů doslova překřikovali jeden přes druhého, abychom věděli, že Kristiána či Pyšnou princeznu opravdu poznali. Tento zájem a znalosti nás mile potěšily, ale herci se museli o to více soustředit na nevýpadek textu. 🙂 Hádání fotek proběhlo také velmi hladce. Při závěrečném tanci, řečeno ekonomicky, poptávka výrazně převyšovala nabídku, na taneční parket se bohužel nevešli všichni, kteří měli zájem. Aktivizační pracovnice nám pomohly roztancovat i dámy na vozíčcích. Závěrečné společné foto prozatím patří k těm největším. Fotoaparát měl veliký problém nás všechny zabrat. Nakonec nám paní Miladka Kubová, aktivizační pracovnice, předala velice milou pozornost – obrázek s logem ADRY vytvořený spolu s uživatelkami tvořivých dílen.

V domově pro seniory Petřvald Březiny na nás bylo publikum připraveno více, než jsme očekávali. Teprve jsme se převlékali do retro kostýmu, chystali techniku, ale senioři už pozorně seděli v hledišti. Tím, že většina z nás měla jarní prázdniny, přijeli jsme už dopoledne. Dopolední program měl své kouzlo. Čerstvě odpočatí uživatelé byli vnímavější, jedna z divaček nás dokonce naváděla, jak správně máme držet mikrofon u pusy a i pro nás to bylo hezké zahájení dne.

 

Den nato jsme se zajeli podívat do domova Pohoda v Orlové, kde nás přivítala paní Třasková, velice hodná paní aktivizační pracovnice, která nám po celou dobu pomáhala komunikovat se seniorkami, protože je samozřejmě zná lépe než my. Ano, v publiku byly tentokrát pouze ženy a celý program se odehrával ve velice komorním prostředí. Akorát nás zradila technika. Kvůli absenci silných reprobeden se nám nepodařilo pouštět písničky dostatečně nahlas a nakonec se vybil i samotný notebook, takže jsme museli začít improvizovat. Maty neváhal a se situací si poradil. Navrhnul, že si všichni sedneme mezi seniory do kolečka a společně si popovídáme. Bylo to velice netradiční, ale o to příjemnější zakončení tohoto odpoledne. Moc děkujeme paní Třaskové, že se nám tak ochotně věnovala.

Prozatím poslední představení se uskutečnilo v Horní Suché, v domově pro seniory Slezské humanity. Společenská místnost byla velmi skromná, přesto velice útulná. Prostory pro naše herecké výkony i závěrečný tanec byly omezenější, ale o to intenzivnější jsme měli kontakt s našimi diváky a divačkami, což má také něco do sebe. Projektor i reprobedny nahradila televize, mikrofony nebyly v tak maličkém pokoji potřeba, nepochybně další dobrá zkušenost.

 

V březnu máme naplánovány další zařízení, zajedeme na návštěvu mimo jiné i do Českého Těšína, takže se brzy můžete těšit na další reportáže. 🙂

Jiří Sobota, koordinátor studentského klubu