Letošní ročník ADRA brigády ve Valašském Meziříčí se plánoval již několik měsíců před samotnou akcí. Cílem příprav bylo, aby mohlo dorazit co nejvíce mladých lidí z celého Česka i Slovenska. Rozběhla se proto masivní reklamní kampaň skrze minulé účastníky, facebook a prostor pro prezentaci na křesťanské mládežnické akci Veletržní Brno. Na začátku června byla již kapacita plně obsazena, tentokrát ve větším zastoupení chlapců. Věkový průměr se oproti minulým ročníkům mírně zvýšil, ve velké míře se jednalo o vysokoškolské studenty. Takřka třetina účastníků přijela ze Slovenska. Změna oproti minulým ročníkům bylo také v tom, že se nejednalo pouze o dobrovolnickou práci na třech klasických místech jako minulé roky a to v Domově pro seniory v Podlesí, Kojeneckém ústavu Valašské Meziříčí a Azylovém domě pro ženy a matky s dětmi, ale také o pomoc meziříčské Diakonii, tamějšímu Českému svazu ochránců přírody a také jejich spojencům z rožnovského sdružení Salamandr.

Brigáda začínala klasicky nedělním večerem a seznámením se s kolektivem a s místy, kde se bude pomáhat. Každý den byli dobrovolníci rozděleni do více či méně souměrných skupin a vyráželo se na jednotlivá místa dle potřeby. Nabídka práce byly docela pestrá. Od psychosociálních aktivit přes stěhování nábytku, shrabování sena či natírání až po sečení mokřadů a obalování mladých jedlí ovčí vlnou. Pracovní doba začínala v devět hodin ráno, končilo se dle potřeby mezi druhou a čtvrtou hodinou s přestávkou na oběd, který byl zajištěn ve vegetariánské jídelně Vitalita, která všechny obědy sponzorovala. Středa byla výjimkou, protože všichni dobrovolníci šli pouze na jedno místo, kde strávili celý den. Jednalo se o práci pro Svaz ochránců přírody Salamandr v přírodní rezervaci Salajka. Tento rok byla ale celá brigáda ozvláštněna tím, že ve stejný týden od čtvrtka večera se ve Vsetíně, konal multižánrový křesťanský festival UNITED, kde ADRA měla dva stánky, ve kterých byla potřeba výpomoc dobrovolníků. Jeden stánek měla na starosti pražská ADRA, která upozorňovala na dětskou problematiku v Dháce a vybírala peníze na pomoc obyvatelům jednoho z tamějších slumů. Druhý stánek mělo na starosti samotné dobrovolnické centrum ve Valašském Meziříčí, kde se účastníci festivalu mohli na památku vyfotit v takzvaném foto-koutku, za symbolickou cenu jim pak fotka byla na místě vytištěna a oni tak měli možnost přispět na provozní účely tohoto dobrovolnického centra. Někteří dobrovolníci tedy odjeli klasicky v pátek odpoledne domů, ale více jak polovina dobrovolníků se přesunula na Vsetín a zůstala až do soboty. Pro účastníky byl během týdne také nachystán odpolední program v podobě lanového centra Tarzánie, koupaliště, bowlingu nebo společenských her.

Jednotliví účastníci hodnotili celou akci jako velmi podařenou. Obzvláště pak ti, kteří se s něčím takovým jako je dobrovolnictví, případně kolektiv věřících lidí, setkali poprvé. Jako například Lukáš S. z Prahy, který zhodnotil svou první ADRA brigádu takto: „Byl jsem překvapen, v jakém příjemném prostředí jsem se ocitl a strávil týden, všichni byli velmi slušní, milí a uměli se bavit i jinak, než na co je zvyklá dnešní mládež. Byl pro mě také velmi silný emocionální zážitek, který jsem prožil v domově pro seniory, kdy jsem si mohl zatančit s jednou starou paní..“ Nebo například Pavel H: „Jsem tu už podruhé a nejsem si jistý, jestli jsem vůbec nějak pomohl já, mám spíš pocit, že celý týden obohatil více mě.“

Jednalo se o podařený týden, kdy se udělalo kus práce, tyto týdny, ale nejsou důležité jen pro toho, komu se pomůže, ačkoli každý rok jednotliví účastníci zažijí silné chvíle, jak už v domově pro seniory nebo v azylových domech s dětmi. Většinou se jedná o práci, která by měla být vykonávaná pravidelně a žel, na rozdíl od manuálních prací, se jedná jen o zlomek možné pomoci. Tyto akce jsou ale důležité i pro samotné účastníky, kteří zjistí, že pomoci druhým se dá různě, že spolupráce v kolektivu je nenahraditelná a že činit svět lepším skrze malou pomoc je vlastně obrovské gesto, které může udělat každý.
Za roky co se ADRA brigáda pořádá, prošlo jednotlivými týdny stovky mladých lidí, kteří pomohli jiným a obohatili sami sebe a jinak tomu nebylo ani letos.

 

Betty Klegová, dobrovolnice z Ostravy