Igor Malijevský
ADRA Česká republika

JSME TU S VÁMI PRO DRUHÉ

Array ( [0] => stdClass Object ( [id_category] => 27 [id_type] => 0 [id_alias_category] => [id_podstromu] => [id_parent_category] => 1 [id_document] => [id_root_node] => 1 [id_modul] => [id_user] => 3 [id_layout] => [title] => O nás [is_container] => [is_prefered] => [is_hide_column] => [is_perex] => [is_private] => [is_deleted] => [address] => [url] => o-nas [urlfull] => o-nas [password] => [poradi] => 6 [hloubka] => 1 [left_node] => 1074 [right_node] => 1129 [id_menu_vertical] => ) [1] => stdClass Object ( [id_category] => 760 [id_type] => 1 [id_alias_category] => [id_podstromu] => [id_parent_category] => 27 [id_document] => [id_root_node] => 1 [id_modul] => [id_user] => 73 [id_layout] => [title] => Povídka pro ADRU [is_container] => [is_prefered] => [is_hide_column] => [is_perex] => [is_private] => [is_deleted] => [address] => [url] => povidka-pro-adru [urlfull] => o-nas/povidka-pro-adru [password] => [poradi] => 10 [hloubka] => 2 [left_node] => 1109 [right_node] => 1110 [id_menu_vertical] => ) )
Main banner

ADRA > O nás > Povídka pro ADRU

 

Igor Malijevský

Igor Malijevský: Foto Barbora Malijevská, 2013IGOR MALIJEVSKÝ (1970) je spisovatel a fotograf. Vydal sbírku básní Bělomorka (Protis, 2003) a sbírku povídek Družba (Protis, 2005), absolvoval řadu výstav fotografií v Česku i v zahraničí (jedna z nejnovějších proběhla letos v rámci přehlídky XY v jihokorejském Soulu). Spolu s Jaroslavem Rudišem pořádá literární kabaret EKG (původně pod názvem Monoskop), jeden z nejpozoruhodnějších projektů představujících současnou živou literaturu.

Povídka Měsíc nad řekou Tejo byla 7.7.2011 zveřejněna v Salonu, literární a kulturní příloze deníku Právo.

Celou povídku si můžete přečíst v knize Miliónový časy. Povídka pro Adru, kterou vydává na konci dubna 2014 nakladatelství Argo. Knihu si můžete koupit v každém dobrém knihkupectví nebo si ji můžete objednat zde. Svým nákupem podpoříte aktivity organizace ADRA. Děkujeme!


Měsíc nad řekou Tejo

Šeří se a já jsem vysoko v nebi. Vzduch je studený, šedesát stupňů pod nulou, ale nedotýká se mě, je vedle mě, stejně tak jako ta vesnice dole, ten městys. Tam dole se to všechno děje, pohyby, metabolismy, zvažování, pomáhání a útočení, přibližování a vzdalovaní. Jsem si taky skoro jistý, že to tam dole právě v tuhle chvíli někdo balí, statistika má výšky ráda, možná by ten člověk ještě rád udělal nějaké to gesto, jak o tom dříve četl v knížkách a jak na to dříve koukal v blbých filmech, ale zároveň už je mu to taky tak trochu jedno, protože už má vypuštěný gumy, a jeho jediná starost je, aby mu nebylo moc blbě a ostatním z něho, aby to nějak důstojně zvládl, aby to ještě nakonec nějak nepopletl a neztrapnil se. Určitě tam dole dneska taky nějaká ženská zahnula svýmu starýmu, tady už statistika ani nezaváhá, a teď je jí to tak trochu blbý ale úplně nerada taky není, prostě si teď trochu rozšířila rodinu, svět, má teď federaci, tak smaží řízky. Za pár vteřin se to stejně celé schová do vaty, do lesíčka takových jako atomových hříbečků, co se tisknou jeden k druhému, aby jim nebyla zima, a pomaličku se posouvají jedním směrem, jako lidi ze stadiónu, když skončil zápas, jako smečka barbuch, těch chundelatých strašidel pro děti od pana Vančury, kterého zastřelili...


Povídka pro Adru

Povídka pro Adru je projekt Salonu a humanitární organizace ADRA. Jde o cyklus povídek současných českých spisovatelů, propojený tématem cest – tohle téma jsme vybrali, protože humanitární pracovníci jezdí pomáhat po celém světě, a navíc budují cesty od člověka k člověku, řečeno vzletně.“ Těmito větami jsme po bezmála dva roky uváděli náš literárně-humanitární experiment, z nějž tak trochu mimoděk vzešla i čítanka soudobé české prózy. Projektu se zúčastnilo dvacet jedna spisovatelů od mladých debutantů po klasiky, od bestselleristů a držitelů Magnesií Liter po tvůrce soudobými čtenáři spíše opomíjené. Dnešním vydáním cyklus Povídka pro Adru končí, ale setkat se s ním snad budete moci v knižní podobě, o níž jednáme s nakladateli. Jako závěrečný příspěvek jsme vybrali text Marka Šindelky o cestě, kterou musí v každém člověku vykonat slova. Takové rozloučení se nám zdá pro literární cyklus nejpřípadnější.