ADRA Česká republika

JSME TU S VÁMI PRO DRUHÉ

Array ( [0] => stdClass Object ( [id_category] => 42 [id_type] => 8 [id_alias_category] => [id_podstromu] => [id_parent_category] => 1 [id_document] => [id_root_node] => 1 [id_modul] => 10 [id_user] => 3 [id_layout] => [title] => Novinky [is_container] => [is_prefered] => [is_hide_column] => [is_perex] => [is_private] => [is_deleted] => [address] => [url] => novinky [urlfull] => novinky [password] => [poradi] => 24 [hloubka] => 1 [left_node] => 1436 [right_node] => 1437 [id_menu_vertical] => 928 ) )
Main banner

ADRA > Novinky

 

Do Itiba dorazila další skupinka mediků

22.1.2015

Lékařka Kamila Blechová odcestovala spolu se skupinkou českých mediků do keňského Itiba, kde ADRA provozuje zdravotní středisko. Sotva si vybalili věci, už se pustili do práce. Tady je pár dojmů z Kamilina deníku: 

První případ hned po příjezdu

Podvečer jsme z Nairobi přijeli do Itiba a sotva jsme stačili ze střechy Žanetky (sanitka) sundat kufry, už kolem nás prosvištěla pikipiki (motorka) s "vlajícím pacientem". Pro neznalé: "vlající pacient" je náš itibský terminus technicus. Na motorce totiž pacienti v těžším stavu nebo bezvědomí přijíždějí jako prostřední článek, kdy vpředu je řidič a vzadu pacienta přidržuje další pasažér. Tentokrát byla vlajícím pacientem patnáctiletá dívka s otravou jedem na krysy, takže jsme se ani nestihli převléct do pracovního a měli jsme první případ. 

Sehnala jsem hlídače Nelsona a vyslala jsem ho rychle za zdravotní sestrou Elizabeth pro klíče od skladu a běžela jsem do našeho domečku hledat furosemid v našich železných zásobách. Ty naštěstí nezklamaly. Slečnu s otravou jsme nakonec úspěšně zajistili. Naštěstí nebyla v kritickém stavu.

Krabičku ke krabičce hezky do poličky
Mezitím naši šikovní medici vyrobili naši první itibskou večeři - gulášovou polévku. Po večeři mě Aleš tajně vytáhl z domečku, že mi prý chce něco ukázat. Nakonec se z toho vyklubalo rande na nově vybudované JIPce a operačním sále. Zapínali jsme si tam světla, monitory, kochali se sálem, monitorovaným lůžkem pro novorozence atd. Zkrátka jsme si tam hráli jak malé děti a byli jsme nadšení z toho, co lze vybudovat v oblasti, kde většina lidí v životě neviděla ani doktora. Kdyby nás viděl někdo nezasvěcený, tak bude na nás koukat jak na blázny, když jsme si tam blikali modrými světýlky. Medici se ovšem inspirovali a zbytek večera si hráli Dobble jak diví, což jsem už v podstatě ani nevnímala, protože jsem usnula jak špalek.

Když jsme se v úterý ráno probudili a dali si první rovníkovou snídani v kraťasech, šli jsme na exkurzi po areálu nemocnice, abychom mediky a nového zubaře seznámili s prostředím, ambulancemi, chirurgickým sálkem, porodnicí, uklízečkou, laborantem a vrátným. Zkrátka se všemi důležitými elementy. A pak jsme se jali vybalovat zdravotnický materiál z toho kvanta obrovských krabic, které jsme dovezli a které sem navozil Aleš v poslední době. Do toho mě už ale volali několikrát přes den na ambulanci Elizabeth s Josephem kvůli nějakým pacientům. Naštěstí první den se nic moc dramatického nepřihodilo - řešili jsme jen jedno úporné zvracení, absces lokte po chirurgickém ošetření v nějaké vzdálené nemocnici a starší paní, která si nakopla bérec motykou. Mezitím jsme skládali obvazy, já jsem si s medičkou Denisou vzala na starosti kompletní "přestavbu" naší lékárny, kterou jsem pak po zbytek dne předělávala, popisovala jednotlivé sekce léků, a doplňovala z materiálu, který jsme dovezli.

Místním dětem s naší přítomností přijela také nová atrakce, takže nás celý den pozorovali - nejprve z větší, později z menší vzdálenosti. A k údivu svých nových kolegů jsem oprášila své skromné znalosti jazyka kisii, abych místní děti zmanipulovala do oblíbené činnosti - nošení chameleonů (eňámbu). Netrvalo to ani půl hodiny a už nám začaly přibíhat na zahradu děti s dlouhými větvemi, na nichž nesli chameleona. Samozřejmě že u toho patřičně křičely a bály se, že ten chameleon stihne dolézt rychleji po větvi k jejich ruce, než ho stihnou přinést k nám. Za každého přineseného chameleona od nás dostali bonbon.

Zbytek dne se nesl v duchu vybalování, skládání materiálu a mé občasné návštěvy ambulance, když to Elizabeth potřebovala. První noční jsem si vzala dobrovolně já s medikem Liborem a naštěstí jediným případem za celou noc byl pětiletý chlapeček, který měl doma dvakrát křeče a apnoické pauzy.

Po tomto případu jsme měli až do rána klid...

 



Kategorie: Keňa - Zdravotní středisko Itibo



Fotogalerie