ADRA Česká republika

JSME TU S VÁMI PRO DRUHÉ

Array ( [0] => stdClass Object ( [id_category] => 42 [id_type] => 8 [id_alias_category] => [id_podstromu] => [id_parent_category] => 1 [id_document] => [id_root_node] => 1 [id_modul] => 10 [id_user] => 3 [id_layout] => [title] => Novinky [is_container] => [is_prefered] => [is_hide_column] => [is_perex] => [is_private] => [is_deleted] => [address] => [url] => novinky [urlfull] => novinky [password] => [poradi] => 24 [hloubka] => 1 [left_node] => 1392 [right_node] => 1393 [id_menu_vertical] => 928 ) )
Main banner

ADRA > Novinky

 

Filipínští rybáři: Děkujeme, že jste byli při nás, Češi

3.10.2014

Ve vesničce Baybay slaví svátek. Všude visí barevné fáborky, mezi stromy je natažen transparent s poděkováním Adře a českému ministerstvu zahraničí. Lidé, kteří to sem věšeli, to nedělali kvůli povinné publicitě. Bylo to upřímné.

ceremoniál v BaybayCeremoniál začíná. Plácek před radnicí, kde se sešlo okolo stovky místních, dělí od areálu s domečky stuha s velkou mašlí. Hosté ve svých proslovech neustále skloňují Adru a pozvou dopředu taky Janu Škubalovou, naši vedoucí zahraničních projektů, aby promluvila. Jana pozdraví obyvatele Baybay jejich výrazem „Kamusta“ a vzbudí nadšenou reakci. Mluví o České republice i o tom, jak jsme vnímali osud filipínských rybářů my Češi u televizních obrazovek. Když řekne, že se  na  jeden domek poskládalo 600 Čechů svými DMSkami, přichází další aplaus. Pro mnohé je nepředstavitelné, že se našlo tolik dárců v maličké zemi na úplně opačném konci světa. Někteří z nich přijdou i za mnou, tisknou mi ruku a přes slzy mi vyjadřují veliké díky. Opakuju každému z nich, že to vyřídím v Česku. V duchu přemýšlím, jak takový silný okamžik zprostředkovat všem těm, co přispěli. Do očí se mi derou slzy taky.

Doprovázíme je k jejich novým domovům a povídáme si o tom, co by chtěli v budoucnu dělat. Přáním většiny z nich je mít práci. Padesátiletá Sylvia Masagaca se stará o svou šestaosmdesátiletou maminku a dvě vnoučata. Syn hledá v nedalekém městě Kalibo zaměstnání, ale zatím se mu to nedaří. Sylvia se živí jako pradlena. Když někdo potřebuje, vypere mu oblečení za peníze. Sama je moc hezky oblečená, určitě to umí. I když moc nechápeme, jak to zvládá v podmínkách, kde doposud žila. Dosavadní bydliště – chajda z bambusu a palmového listí, je malé, místo v šatních skříních má Sylvia v rohu igelitové tašky, voda tu neteče žádná. Za práci dostane okolo 6 dolarů měsíčně.  V hlavě si přepočítávám, co se dá za takové peníze koupit. Je to velmi málo.

zničená vesnicePo odjezdu z Baybay jedeme blíž k oceánu, do další rybářské vesničky. Tam se část domů opravuje. Některé budovy jsou zděné, a tak nespadly úplně. Vítr jim však odnesl střechy a nedá se v nich bydlet. Sledujeme při práci Ruth Maritan, která je původně zdravotní sestra, později vystudovala architekturu. Obě kvalifikace využívá v Adře, kde momentálně řídí stavební práce. Když rozdává dělníkům plány oprav, bedlivě ji poslouchají, aby jim neuniklo ani jedno slovo. Ruth je přísná, ale stejně jako ostatním se jí každou chvíli dělají kolem očí vějířky od smíchu. I ona neskrývá nadšení z projektu oprav a výstavby nových domků pro lidi z provincie Aklan.

Vycházíme ven a už máme plné hlavy myšlenek, jak projekt, který je humanitární, posunout dál a zaměřit se při tom na podporu pracovních příležitostí. Lidem z Baybay by to mohlo pomoct jednou provždy otočit kormidlem svých osudů. Zasloužili by si to. 

Autor: Kateřina Piechowicz



Kategorie: Filipíny - Posílení odolnosti komunit v provincii Aklan proti přírodním katastrofám



Fotogalerie