Každý okamžik v nemocnici byl pro mě poučením
ADRA Česká republika

JSME TU S VÁMI PRO DRUHÉ

Array ( [0] => stdClass Object ( [id_category] => 42 [id_type] => 8 [id_alias_category] => [id_podstromu] => [id_parent_category] => 1 [id_document] => [id_root_node] => 1 [id_modul] => 10 [id_user] => 3 [id_layout] => [title] => Novinky [is_container] => [is_prefered] => [is_hide_column] => [is_perex] => [is_private] => [is_deleted] => [address] => [url] => novinky [urlfull] => novinky [password] => [poradi] => 24 [hloubka] => 1 [left_node] => 1438 [right_node] => 1439 [id_menu_vertical] => 928 ) )
Main banner

ADRA > Novinky

 

Každý okamžik v nemocnici byl pro mě poučením

29.10.2012

Od roku 2011 ADRA ČR ve spolupráci s ADRA Etiopie působí v nemocnici v regionu Halaba na jihu Etiopie. Nemocnice byla postavena za finančního přispění místní komunity, ADRA pak pomohla nemocnici vybavit nutným zařízením či se stavbou ubytovny pro lékaře. Kromě toho do Etiopie odjela skupina českých lékařů, kteří zde po tři týdny předávali zkušenosti svým etiopským kolegům. Jaké to je pracovat v zemi, kde umírá 75 kojenců z tisíce, většina porodů probíhá doma mimo zdravotnická zařízení, a kde je běžné se setkat s tuberkulózou, malárií, HIV či dokonce s leprou, vypráví jedna z účastnic odborné stáže, zdravotní sestra Eva Janíková, která mimo jiné pracuje jako koordinátorka dobrovolníků v Dobrovolnickém centru ADRA Ostrava.

Pokud vím, tak pobyt v etiopské nemocnici není tvoje první  zkušenost s působením v zahraničí. Jaké jsou tedy tvoje předchozí zkušenosti a jsou v něčem totožné nebo naopak rozdílné se zkušenostmi z Etiopie?

Jako dobrovolník jsem začínala vlastně na Ukrajině, v rámci projektu „Úsměv pro Ukrajinu“, kde jsme se podíleli na rekonstrukci místní školy a humanitárního skladu. To byla vlastně moje asi úplně první zkušenost s dobrovolnictvím jako takovým, když tedy nepočítám krátkodobou výpomoc v době mého studia na vysoké škole v jedné občanské poradně. Z této zkušenosti se pak vyvinula spolupráce s Adrou na několik let…

Byla jsem také v Bolivii, kde jsme v okrajové části Santa Cruz pomáhali se stavbou modlitebny. V Etiopii se sice nejednalo o dobrovolnictví jako takové, byla to odborná stáž v rámci jednoho z rozvojových projektů o.s. ADRA, ale v mnoha ohledech to byla zkušenost srovnatelná. Například setkáním s úžasnými lidmi v průběhu pobytu, jednak s místními a jednak s našimi; našimi v uvozovkách, protože v Bolivii jsem měla možnost pracovat s kolegy ze Slovenska, Polska i Ukrajiny. Dále nesmírnou sebezkušeností, kterou se oba dva pobyty pro mě staly.

Specifikem nemocnice v Halaba Kulito je skutečnost, že místní komunita se sama zasadila o to, že nemocnice stojí. Včetně toho, že na její stavbu sami uspořádali finanční sbírku. Projevuje se to nějak v přístupu pacientů nebo i personálu nemocnice?

Co se týče přístupu místních obyvatel – nevím, jestli můžu toto zcela posoudit, protože nemám srovnání s jinou nemocnicí v Etiopii. Ale všeobecně jsem z místních měla pocit, že si zdravotní péče velmi váží. I vzhledem k tomu, že se na poskytované péči sami finančně podílí. Musí si totiž zaplatit veškeré pomůcky, léky atd., což je asi největší problém a překážka. A pokud se něco povede, myslím tím, pokud se lékařům podaří pomoci, berou to jako malý zázrak…

ADRA projekt v nemocnici v Halaba Kulito je hodně zaměřen na péči o matku a dítě. Můžeš pro nezasvěcené trochu popsat, jak je na tom etiopské zdravotnictví zrovna v této oblasti? Proč je důležité věnovat se právě péči o matku a dítě?

Eva Janíková odpočívá po náročné práci v etiopské nemocniciCelkově etiopské zdravotnictví je specifické. Co se týče personálu, je velmi erudovaný a většinou se snaží udělat pro pacienty maximum. Bohužel mají často velmi omezené prostředky. Systém vzdělání je malinko odlišný od toho našeho. Myslím tím zejména pozici všeobecné sestry, kterou tam v našem podání a roli nemají.

Důležitost péče o matku a dítě je dána už statistikou, kdy úmrtnost narozených dětí je velmi vysoká. Samotný porod je brán přirozeně, pokud proběhne vše bez komplikací, je matka propuštěna po cca třech hodinách domů. Což vůbec nejde srovnat s péčí u nás. Celý porod zde probíhá ve velmi skromných podmínkách, specifická je přítomnost mnoha příbuzných, kteří čekají na narozené dítě a snaží se být aspoň nějakým způsobem nápomocni. A proč se této oblasti věnovat? Zejména proto, že lze změnit mnoho věcí ne úplně složitým způsobem. Nezapomenu na situaci, kdy nás vzbudili v pět hodin ráno ke komplikovanému porodu, kdy se dítě vytahovalo pomocí kleští. Nakonec vše skončilo dobře, ale zážitek to byl pro mě nezapomenutelný…

Pokud vím, jsi původní profesí zdravotní sestra. Určitě si měla možnost mluvit se svými etiopskými kolegyněmi? Liší se nějak práce etiopských zdravotních sester od těch českých?

Postavení zdravotní sestry jako takové je odlišné. Mají tam pozici tzv. health officer, který má malinko rozdílné kompetence ve srovnání se všeobecnou sestrou u nás, a pak pozici zdravotní sestry, která odpovídá našemu zdravotnickému asistentovi. Proto najít své místo pro práci bylo pro mě trochu obtížné.

Když se člověk chystá na takovou cestu, asi počítá s tím, že se setká s nemocemi či případy, které u nás k vidění nejsou. Přesto vyskytl se nějaký lékařský případ, který Tě šokoval?

Nevím, jestli „šokoval“ je to správné slovo. Nejčastěji jsme se tam mohli setkat s nemocemi, jako jsou malárie, podvýživa, tuberkulóza, což jsou onemocnění v naší zemi naprosto vzácná a ojedinělá. Vidět tyto pacienty a péči o ně bylo pro mě velmi zajímavé a poučné.  Vzhledem k tomu, že profesí jsem všeobecná sestra, ne porodní asistentka, tak největším zážitkem pro mě byl porod, ať už ten bez komplikací, tak i komplikovaný, a asi péče o podvyživené děti. Co z paměti nevymažu, je resuscitace, které jsme byli účastni a která bohužel nebyla úspěšná. Vše začalo téměř nevinně - na pohotovost byla přijata dívka ve špatném stavu, ale při vědomí, které během chvíle začala ztrácet, až jí selhaly i základní životní funkce. V tomto okamžiku jsme zrovna procházeli kolem, protože ve vedlejší vyšetřovně jsme dokončili převaz. Ihned se začalo se zevní srdeční masáží a umělým dýcháním. Střídavě jsme se pokoušeli o zajištění žíly, což se i přes veškerou snahu nedařilo. Při této příležitosti jsem poprvé za svou kariéru viděla aplikaci léků přímo do srdce. Co musím ocenit, je souhra všech, kteří se na tomto podíleli, a základní vybavení, se kterým jsme si museli poradit. Po cca 30 minutách jsme resuscitaci ukončili a bohužel museli konstatovat její neúspěšnost. Následná pitva ukázala otravu nějakým druhem herbicidů. Ale vesměs všechny okamžiky v nemocnici, byť malé a na první pohled přehlédnutelné, byly pro mě neskutečným poučením a nezapomenutelným zážitkem.

Je třeba něco, v čem bychom se my v ČR mohli od Etiopanů a jejich zdravotnického systému přiučit?

Myslím, že přiučit se dá téměř ze všeho. Když jsem se vrátila, byla jsem ráda za náš systém zdravotnictví, kdy je péče poskytována téměř bezplatně a je dostupná pro všechny obyvatele. Vím, že náš systém a péče má své mezery, ale ve srovnání se situací v nemocnicí Halaba-Kulito jsme úplně jinde. Ale stejně jako tady, i tam je péče zejména o lidech, kteří ji poskytují. Při práci tam jsem si uvědomila, jak důležitá je pro mě komunikace s pacientem, která byla velmi omezená jazykovou bariérou a většinou pouze zprostředkovaná skrze personál. Přiučit bychom se určitě mohli z jejich přístupu k životu a ke světu. Smrt je pro ně součástí života, něco s čím se běžně setkávají. Život berou tak jak jde – neřeší spoustu maličkostí, nehoní se za nesmysly. Život tam je o dost klidnější. A ano, napadá mě věc, ze které bychom se mohli učit - to jsou vztahy mezi lidmi, mezi rodinou, sousedy, kteří si jsou k dispozici a navzájem si pomáhají. Což určitě funguje i u nás, ale mnoho lidí na to často zapomíná.

Projekt "Podpora rozvoje nemocnice Halaba-Kulito: Zpřístupnění kvalitní zdravotní péče" byl podpořen v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Logo Česká republika pomáhá



Kategorie: Etiopie - Podpora rozvoje nemocnice Halaba-Kulito



Fotogalerie