Příběh Gatisa, miminka, které přežilo díky českým lékařům

Lékař Dalibor Stoszek z organizace DORRA odletěl v září do Etiopie, aby tamním lékařům v nemocnici ve městě Leku předal praktické zkušenosti. Přivezl si mnoho intenzivních zážitků, prožil příběhy smutné i šťastné. Jedním z těch nejsilnějších bylo narození Gatisa, chlapečka, který by bez pomoci českých lékařů zemřel.

Mladá žena jménem Hasset, jejíž jméno v amharštině znamená štěstí, byla zkušená rodička. Brzy tak přišla na to, že s jejím pátým dítětem, které už se mělo brzy narodit, není něco v pořádku. Ve vesnici není zdravotní středisko, neexistuje linka záchranné služby, patrně v její vesnici není ani signál. Nezbývá než poslat manžela k sousedovi, který vlastní osla s povozem, zabalit si pár kousků oblečení a vydat se na půldenní cestu do nemocnice. Nikdo není ve stresu, pokud dítě zemře, žena si popláče, ale za pár týdnů bude těhotná znovu. Tak to zde vždy chodilo a bude chodit i nadále. A manžela tato situace nevzrušuje vůbec. Svou povinnost vůči ženě a dítěti splnil aktem oplodnění, zbytek už je na ženě. A jestli dítě zemře, bude to samozřejmě její chyba.

Po příjezdu do nemocnice se nejprve řeší, zda budou mít čím zaplatit. Nemocnice dostává od vlády pouze peníze na mzdy personálu, na provozní náklady si musí vydělat sama. Když zaplatí za vyšetření a přijetí do nemocnice, jde si sednout do čekárny před gynekologickou ambulancí. Po vyšetření několika rodiček, které přišly dříve, je vyšetřena radiologickou sestrou, která podle ultrazvuku vysloví podezření na akutní ohrožení plodu. Přivolaný porodník indikuje akutní císařský řez a opět se ztrácí. Jde se podívat na sály, kde pracuje gynekologický tým s Olou Zuczkovou a ortopedický tým s Karlem Urbáškem. V naprostém kontrastu s tím, co by se dělo u nás, tím cvrkotem, aby se dítě porodilo do několika minut, jakoby mimoděk utrousí, že další na řadě je žena, jejíž plod je „distressed“ a nevzrušeně odchází.

Drama na porodním sále

Po několika desítkách minut se uvolní první sál a začíná se s přípravou na další výkon. Anestezii podává náš anesteziolog Islam Saleh, pro nejbližší Mireček, a jelikož vidí, že jde o sekundy, okamžitě Hasset zajistí dýchací cesty a dává pokyn gynekologovi, že může začít s řezem. Několik rychlých rutinních pohybů, děloha se otevírá a vytéká silně zakalená plodová voda. Špatné znamení. Dostat dítě z dělohy je pro gynekologa otázkou okamžiku, ještě podvázat a přestřihnout pupeční šňůru a už je dítě v rukou místního asistenta a naší porodní asistentky Elišky. Krásný kluk. Bohužel ale nedýchá, nemá srdeční akci a tedy ani nepláče. Okamžité vysušení, zahřátí, odsátí z nosíku i úst, stimulace. Bez nejmenšího efektu. 

Mireček vidí, že je zle a jakožto anesteziolog a nejzkušenější záchranář se ujímá role vedoucího týmu. Od této chvíle týmu resuscitačního. Naštěstí jsme od našich sponzorů přivezli resuscitační set pro novorozence, kterým začíná chlapečka prodýchávat, Karel s Olou se střídají u srdeční masáže (na zmáčknutí takového hrudníčku stačí 2 prsty). Jelikož mám největší přehled o tom, ve které bedně je jaké vybavení, stávám se spojkou. Ředím potřebné léky, připravuji kanyly, jehly, stříkačky, laryngeální masku, přesně podle pokynů Mirečka. Čas hrozně utíká a naše práce je stále bez efektu. Sháníme deku na zahřátí, topnou spirálu. Léky musíme podávat do žíly, ale v tomto případě nelze najít ani tu nejmenší žílu. Kdybychom tak měli intraoseální jehlu. Při zmínce na ni ale někoho napadne, že stejnou službu u novorozence udělá široká kovová jehla zavedená do horní části bérce. Mireček se okamžitě chopí jehly a po chvíli strachu aspiruje kostní dřeň, neklamnou známku toho, že je ve správném místě. Aplikaci do dutiny holenní kosti je ekvivalentní centrální žíle. Okamžitě podáváme všechny léky dle doporučených postupů pro resuscitaci novorozence. S každou minutou ale šance na obnovení oběhu rychle klesá. Přesto! Po necelých 30 minutách nepřetržité resuscitace hmatáme puls a po dalších i spontánní dechovou aktivitu!

Hlavně neztrácet naději

Zdaleka nemáme vyhráno, ale s každou minutou se srdeční akce zrychluje a dech prohlubuje. Zanedlouho už dýchá samo, jen s naší občasnou podporou a maskou s trvalým přísunem kyslíku. Devadesát minut po porodu poprvé zapláče! Jak krásný okamžik pro nás pro všechny. Nastal čas chlapečka přesunout na místní „Neonatal ICU“, novorozeneckou JIP. Nikdo bohužel neví, zda mají volný inkubátor. Většina vlastně ani netuší, zda jej mají. Ve skutečnosti mají dva úplně nové, nikdy nepoužité. Chlapečka balíme do několika vrstev vyhřátých dek a běžíme na oddělení, kde jej předáváme do rukou místního pediatra a sester. Jsou příjemní, ale je vidět, že s podobnými pacienty se setkávají jen velmi vzácně.

A v tom nám došlo proč. V podstatě celé dvě hodiny o novorozence neprojevil nikdo zájem. Gynekolog naložil poslední steh a zmizel, Mirečkův asistent se vytratil o chvíli později a z chodby operačních sálů se ozýval veselý smích sester. Dítě se prostě narodilo mrtvé, tak proč to divadlo? Dítě je buď živé a pláče, nebo je mrtvé. Nic mezi tím. 

Druhý den ráno všichni spěcháme na ICU s malou dušičkou, zda chlapec přežil první noc. Ano, a nejen to, dostal i jméno. Gatiso. Tak trochu i náš. Za vodou však ještě není. V nejbližších dnech na něj čekají infekce, záněty, velmi pravděpodobně i následky dlouhého nedostatku kyslíku v mozku. Příběh je tedy pro nás šťastný. A pro Gatisa? Moc mu držíme palce.

Autor: Dalibor Stoszek, organizace DORRA

Pět specialistů – lékařů z neziskové organizace DORRA odcestovalo v září do Etiopie podpořit dva zdravotnické projekty humanitární organizace ADRA. Působili v nemocnici ve městě Leku i na nedaleké lékařské fakultě ve městě Yirgalem.
Další skupina českých zdravotníků bude předávat zkušenosti etiopským zdravotníkům v listopadu. Zamíří do nemocnice ve městě Karat. V obou případech se jedná o odborníky v oborech chirurgie, gynekologie a porodnictví, urologie, dětského lékařství a anesteziologie. ADRA se podílela na vybudování obou nemocnic, jejich vybavení a v neposlední řadě také na vzdělávání personálu.