Každý člověk je originál – každý člověk je jiný. Ale mnoho lidí na světě má podobné starosti a sny. Například ženy na celém světě mívají zpravidla jedno stejné přání (kromě spousty jiných odlišných 🙂 – mít šťastnou a zdravou rodinu!

V některých zemích se toto základní přání splňuje ženám velmi těžce. A právě na těchto místech se tamním ženám ADRA snaží podávat pomocnou ruku. Daří se jí to – díky Vám!

Děkujeme, že nám pomáháte plnit sny ženám! 

8. březen je jejich den…

 

Neobyčejné příběhy obyčejných žen

Afrika – Etiopie

V hlavní roli žlutý kanystr aneb Voda a semena pro Etiopii

Málokdo má tak zajímavé jméno jako paní Tadelech Fikire. V amharštině to znamená Šťastná Láska. Tadelech žije v Etiopii, je vdova, má 4 děti a malou hliněnou chýši. Jejím hlavním úkolem je chodit pro vodu. Každé ráno putuje se svým žlutým kanystrem ke strmému svahu. Mezi houštím zelených bambusů se vine uzoučká kluzká cestička. Když zaprší, pokryje ji ještě bahno.

Tadelech má potíže s nohama – neodborně řečeno – má je hodně křivé. I přesto se téměř každý den musí ve svých „vietnamkách“ pomalu spouštět dolů. Právě tam dole je totiž voda – vzácný pramen, který zajišťuje život mnoha lidem v okolí. Velké žluté kanystry s vodou jsou těžké, Tadelech občas uklouzne…

Kvůli zajišťování vody nemá čas na nic jiného – na práci, na péči o děti… Brzy bude ale vše jinak. Kousek od jejího domu se totiž staví „water point“. Ve středu veškerého dění se vybuduje panel s několika kohoutky. Do něho bude dovedena voda z nejbližšího pramene a lidé si ji budou moci natočit z kohoutků a odvézt nebo donést domů. Kopat studnu kvůli nedostatku spodní vody všude nelze …

Paní Tadelech ještě jako vdova dostane od našich etiopských kolegů semena a dozví se co a jak s nimi dělat. Její zeleninová zahrádka jí pak může zajistit další příjem a klidnější sny. 

Život paní Tadelech a mnoha dalších lidí se tím totálně změní! Díky vám! ADRA z vašich peněz už pomohla zajistit přístup k vodě pro téměř 2,5 tisíce domácností v Etiopii!

 

Evropa – Ukrajina

 Sny a realita aneb Ukrajinská „ale…“

  • Představte si, že jste si postavili krásný dům. Chystáte se do něj nastěhovat… ale kvůli válce musíte utéct.
  • Představte si, že jedete na příjemnou dovolenou. Pak se těšíte domů… ale kvůli válce se už nemůžete vrátit.
  • Představte si, že se Vám podařilo před válkou utéci… ale část Vaší rodiny zůstala v místě, odkud už se k Vám jen tak nedostane.

Jak byste se cítili? Beznadějně? Právě lidem, kteří téměř ztratili naději, se snažíme pomáhat – i na Ukrajině. 

Začal v březnu 2014 a ještě neskončil. Ozbrojený konflikt na Ukrajině stále připravuje o domovy, klid a zdraví spoustu lidí. Řada Ukrajinců nalezla přechodný domov v tzv. Kolektivních centrech. Tato dočasná ubytovací zařízení dodala pocit bezpečí téměř 2 000 lidí. Asi 1 300 dětí mohlo na chvíli zapomenout na válku při hrách, výletech a na letních táborech.   

Tady jsou příběhy čtyř žen zasažených konfliktem na Ukrajině:

Olena, 31 let, Luhansk: „Luhansk jsme opustili 10. července 2014. Nejprve jsem odjela jen já s dětmi, můj manžel se k nám připojil později. Jednou se náhle ozvaly výbuchy. Utíkali jsme do sklepa. Strávili jsme tam 3 dny. Když dům souseda zasáhla raketa, věděli jsme, že musíme utéct. Mému muži se podařilo dostat se do posledního vlaku, který z Luhansku odjel, než vybombardovali nádraží. Ale moji rodiče tam zůstali. Když jsme dorazili do Žitomyru, nemohli jsme přestat plakat. Mysleli jsme, že to je konec světa. Teď už jsme na tom lépe. Hlavní je to, že jsme všichni naživu a zdraví.“

Natasha, 34 let, Alčevsk, Luhanská oblast: „Jsem matkou tří dětí, dvou chlapců (14 a 12 let) a jedné dívky (5 let). Dva dny před tím, než jsme odjeli, začali naše město bombardovat. Odjížděli jsme ale ne kvůli bombardování, ale proto, že jsme měli jet na dovolenou do Oděsy. Myslela jsem si, že až se vrátíme z dovolené, situace už bude zase klidná. Všechno se ale zhoršilo a my už jsme se vrátit domů nemohli.“ 

Inna a Galina, sestry, 73 a 77 let, Doněcká oblast: „Odjely jsme 10. června 2014. Jely jsme navštívit známé. Jenže mezitím se situace v Doněcku zhoršila a my jsme se už nemohly vrátit. Dům, ve kterém jsme žily, je napůl zničený. Na dvorek domu dopadl granát a rána vybila všechna okna a smetla střechu. Našeho psa a kozu zabily šrapnely. To, že je naše rodina ještě naživu, je prostě zázrak. Stále v tom dome žijí. Okna zakryli plachtami a žijí dál. Moje děti tam musí ještě zůstat. Okolo je hranice a ozbrojení separatisti nedovolí nikomu odejít. Včera jsem mluvila s dcerou. Pracuje v nemocnici – říkala, že už půl roku nedostala plat. Všechny bankovní účty v oblasti kontrolované separatisty jsou uzavřené, nemůžeme jim ani poslat peníze. Srdce mě bolí, když si uvědomím, že svým dětem nedokážu pomoct. Pláču každou noc.“

Díky Vám našli Ukrajinci zasažení konfliktem v jejich zemi přechodný domov a jejich děti se lépe vyrovnávají s traumaty, které zažily.

 

Asie – Kambodža

Aby děti nebrečely… aneb Proč učíme kambodžské maminky vařit

Říká se, že voda je základ života. Jenže – neméně důležité pro náš život je i JÍDLO. Také se říká, že hlad je nejlepší kuchař. Jenže – neméně důležité pro naše zdraví je KVALITA jídla. Přesvědčte se sami:

Možná se vám tato skutečnost bude zdát neuvěřitelná, ale je pravdivá – za smrt téměř poloviny dětí do pěti let může podvýživa! Statistiky také uvádějí, že podvýživa je důvodem úmrtí asi půl milionu žen ročně v době těhotenství a porodu.

Právě proto chce ADRA proti podvýživě bojovat. ADRA pomáhá v kambodžské provincii Kompong Thom. Tam trpí podvýživou téměř polovina dětí do dvou let. A co víc – asi  65 % z nich má anémii. Proč jsou děti podvyživené? Problém není v tom, že by měly málo jídla. Potíž je v kvalitě jídla. Děti zpravidla dostávají jednostrannou stravu – její hlavní složkou je rýže. Právě proto ADRA začala spolupracovat s místními matkami. ADRA by chtěla pomoci asi 4500 rodinám s dětmi do dvou let ve 44 vesnicích. 

Jak pomáháme kambodžským maminkám starat se o jejich děti? Tady je náš zjednodušený plán:

  • Naši kolegové přijdou do vesnice a zváží a změří všechny děti. Podle tabulek WHO určí, které děti trpí lehkou, střední nebo vážnou podvýživou. Potom s výsledky měření seznámí všechny lidi z vesnice.
  • Matky dětí, které jsou na tom nejhůře, pozvou na další setkání.  Společně s nimi pak sestavují plán, který by mohl jejich dětem pomoci.
  • Maminky s dětmi pak docházejí na sezení. Lidé z Adry pak dítě každé dva měsíce měří a váží a pozorují pokrok. Pokud je i po programu stále podvyživené, může jej absolvovat znovu. Někdy se matce doporučí, aby zašla do nemocnice na vyšetření. ADRA totiž spolupracuje i s místními zdravotnickými centry a s Ministerstvem zdravotnictví.

A jak náš program přesně vypadá?

  • Náš program pro matky podvyživených dětí v kambodžské provincii Kompong Thom trvá 30 dní. Během té doby učíme matky, co a jak dětem vařit, aby byly zdravé.
  • Ženy si donesou suroviny. Během vaření se maminky dozvědí, proč mají do jídla dát tu kterou surovinu. Učí se, že jen rýže pro správný růst dítěte nestačí. Matky tak zjišťují, že je spoustu ovoce a zeleniny, které si mohou samy vypěstovat nebo levně koupit na trhu.
  • Po vaření si pak ženy povídají o důležitosti mytí rukou před jídlem a po použití wc.
  • ADRA myslí i na zapojení mužů. Naši kolegové organizují i speciální setkání s muži. Mluví s nimi třeba o tom, proč by měli pěstovat více zeleniny a chovat kuřata. Muži se také dozvědí, jak se starat o svou manželku v době těhotenství – že ji mají brát pravidelně na zdravotní prohlídky, že jí mají dávat o jedno jídlo denně navíc, a že by ji měli zajistit dostatek železa a vitamínů ve stravě.
  • Naši kolegové navštěvují ženy a muže zahrnuté do programu 3x do měsíce.

Jaké jsou naše výsledky? Kambodžské maminky nám řekly:

„„Od vstupu do programu už můj syn není tak nemocný. Má víc energie a přibývá rychleji na váze.“

„Můj syn už tak nebrečí“

„Předtím byla dcera hodně nemocná a hubená. Dneska je na tom líp. Roste a je veselejší.“

A my k tomu dodáváme, že úroveň hygieny u žen, které se zúčastnily našeho programu, se prý zlepšila o 70 procent! Některé maminky dokonce dále pokračují v osvětě ostatních lidí z vesnice a i nadále spolupracují s Adrou!

 

Vykouzlete s námi další úsměvy na tvářích dětí a žen! Podpořte programy Adry! Stojí to za to!